Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kateřina Časarová

Kdo si čvachtá na brkaši aneb kreativita v jazyce nezná mezí

Zvykla jsem si v češtině vídat všemožné patvary a zrůdnosti, dokonce jsem se odnaučila každého stále buzerovat. Nechávám si to na dny, kdy se špatně vyspinkám a zrovna mi někdo napíše třeba "zdělit".

19.3.2017 v 13:31 | Karma článku: 22.97 | Přečteno: 797 | Diskuse

Kateřina Časarová

Ze života lenocha aneb jak se (ne)bavit o prázdninách

Už se to blíží, dětem rychle, rodičům pomalu, ale konec už si skutečně balí kufry, je za rohem, jenom stojí na semaforech, ale nebude to dlouho trvat a padne mu zelená - prázdniny prostě končí.

30.8.2016 v 2:04 | Karma článku: 12.99 | Přečteno: 401 | Diskuse

Kateřina Časarová

Potí se mi knírek

Dá se nějak zrušit vedro? Já si normálně koleduji o zlynčování a jiné kruté tresty nad rámec normálního násilí, ale v těchto tropických dnech by mi to snad přišlo jako menší trest, než se usmažit při cestě autobusem. No ne?

21.7.2016 v 22:54 | Karma článku: 20.33 | Přečteno: 680 | Diskuse

Kateřina Časarová

Najdi hospodu nejblíž škole aneb jak být pilným studentem

Být studentem je těžký úděl, především kvůli té pyramidě věčných flámů, následných kocovin, završené nějakou tou seminárkou. Ale stojí to za to! Nejeden exstudent vzpomíná na vejšku jako na to nejlepší období svého života.

1.2.2016 v 18:50 | Karma článku: 10.06 | Přečteno: 371 | Diskuse

Kateřina Časarová

Surovost a ignorace aneb báječná léta s kočkou

Kočka není jen mazlíček. Je to nadmazlíček a šéf podsvětí. Není radno si s ní zahrávat, kdo nechápe, říkám pouze toto: Ostré drápy na bosé noze. Na bosém chodidle! Je to snad jeden z osvědčených způsobů, jak mě zničit?

9.11.2015 v 9:43 | Karma článku: 16.88 | Přečteno: 324 | Diskuse

Kateřina Časarová

Táta jako máma? aneb příděl tatínkovské péče I.

Klasická scéna: Otec a dospívající dcera, která se stará o celou domácnost, zatímco tatínek sedí v křesle a dumá o nedostatku masa na rodinném jídelníčku a přemýšlí, jak by mu měla dcera přežehlit ponožky.

7.9.2015 v 21:57 | Karma článku: 26.94 | Přečteno: 2257 | Diskuse

Kateřina Časarová

Rádiové peklo aneb co dělají moderátoři za mikrofonem

V 7:30 ten horor začne a trvá šest hodin. Po šesti hodinách mi krvácejí uši, do hlavy mám vykecanou další díru a pomalu se zacpanýma ušima zalézám pod stůl, kde tiše přežvykuji svoje boty. Je něco horšího než česká rádia?

13.8.2015 v 15:00 | Karma článku: 29.51 | Přečteno: 1530 | Diskuse

Kateřina Časarová

Zavařovačky, řidičák a hokej aneb proč ženská není chlap

To, že ženská je chlapovi ve všem nadřazená je pravda odvěká, ale neznamená to, že je ženská chlapštější chlap. Všechny legendy ukazují ženy nejen jako symbol krásy, ale také síly a nezávislosti, takže jak to vlastně je?

8.7.2015 v 18:32 | Karma článku: 10.68 | Přečteno: 921 | Diskuse

Kateřina Časarová

Hledání ztraceného času aneb (ne)mám čas

Na ten den jsem čekala celé čtyři roky, kdy jsem se neúspěšně snažila učit, a toto snažení pokaždé skončilo v posteli (nezní to jako nějaká milostná scéna?), přemýšlením (nezní), jak nemám na nic čas.

11.6.2015 v 23:15 | Karma článku: 6.02 | Přečteno: 259 | Diskuse

Kateřina Časarová

Milá královno.

Ráda bych ti řekla, jak moc tě mám ráda a jak moc ti za vše děkuji, ale ani to nejde vyjádřit slovy. Nemůže být náhoda, že slovo maminka začíná na M, stejně jako slovo milovat. Omlouvám se, na tebe jsem asi moc sentimentální, viď?

10.5.2015 v 22:13 | Karma článku: 10.38 | Přečteno: 355 | Diskuse

Kateřina Časarová

Neúnavná únava

Pořád bych se vymlouvala na jarní únavu a jak rychlá změna počasí oslabila moje tělo, ale nějak se mi nechce přiznat, že taková únava mi seděla na zádech i v zimě...a na podzim...v létě...minulé jaro.. zkrátka pořád a možná by bylo na čase si přiznat, že to není roční období, náhlé vykouknutí našeho vesmírného puchejře (nechápaví čtěte: sluníčko), přechod z příjemného letního dne na subarktickou zimu nebo déšť, jsem jednoduše buď nevyspalá, přespalá nebo znuděná.

26.4.2015 v 19:43 | Karma článku: 7.57 | Přečteno: 373 | Diskuse

Kateřina Časarová

Do němoty aneb alkohol, chlast a hospoda

"Tak jo, půjdu taky, ale za chvíli půjdu domů a nebudu moc pít.." Ale to víš že ano, nikdo přece nejde do hospody za účelem totální sebedestrukce. Všichni jdou "na jedno", "na dvojku bílýho" či "na skok", protože jsem neuvěřitelně zaneprázdněni, což těmito frázemi musí dát najevo celému osazenstvu. Ranní vstávání je pouze jedna z výmluv. A tato výmluva je neustále opakována, dokud nedojde na zářící oči a červené tvářičky. Pak už všechny povinnosti opadají a mizí ve skleničce. Takže jedeme, párty teprve začala.

13.4.2015 v 19:26 | Karma článku: 13.78 | Přečteno: 1020 | Diskuse

Kateřina Časarová

Já to prostě (ne)zvládnu!

Čím víc se to všechno blíží, tím víc jsem apatická ke všemu. Přijímačky? No a co. Maturita? No a co? Jenže zároveň ve mně hlodá svědomí. Zamračeně na mě kouká a nesouhlasně mlaská. Tak takhle by to nešlo, přece nebudeš jen tak spokojená, když tě čeká tolik věcí. Takže, chci vůbec něco dokázat? Celkem devětkrát během půl roku jsem si řekla, že dál studovat nebudu a na všechno kašlu a celkem devětkrát jsem si také řekla, že se mooooc těším na další studium. Takže ano, chci něco dokázat, ale nejlépe při tom nic nedělat.

14.3.2015 v 19:31 | Karma článku: 6.08 | Přečteno: 446 | Diskuse

Kateřina Časarová

Potvory aneb já jsem holka, tak mi podrž tašku II.

"Vy spolu chodíte?" ("Ne, my spolu běháme.") "Ne, jsme jen kamarádi" A k tomu ten tajemný úsměv. Vážně?

1.3.2015 v 21:04 | Karma článku: 14.71 | Přečteno: 1191 | Diskuse

Kateřina Časarová

Děti (ne)chtějí být děti

Vracím se v jednu ráno domů z baru, cvakají mi zuby zimou, vlasy kompletně pozbyly ležérnost a jemnost, smrdím kouřem a snažím se udržet rýmu, která se mi spustila jako následek sibiřské zimy. Slyším pár hlasů, kousek před sebou, a modlím se, aby to nebyla banda podnapilých hráčů automatů z jednoho ze čtyř kasín, co na sídlišti máme. Přitáhnu si kabát blíž k tělu a po pár opatrných krocích a nastražených uších vidím, že to je jen parta podnapilých hejsků ze zdejší základní školy. Někdo by řekl "ještě, že tak", ale já si říkám "to snad ne". Vystavuji se jejich mírně alkoholem ztupělým řečem. Celá parta svišťů sedí na lavičce (samozřejmě na opěradle), učí se kouřit, snaží se co nejrychleji vypít láhev pochybné míchaniny a mluví tak, že se ve svých devatenácti letech mírně červenám. Kdo jiný umí lépe a suverénně říkat slovo "šukat", než budoucnost našeho národa? Dohání mě to k mojí obvyklé vzteklosti a také k politování. Napadá mě, jestli jejich rodiče vůbec ví, kde jejich roztomilá dítka jsou a co právě dělají a jestli vůbec vědí o láhvi rumu a dvoulitrovce koly a krabičce Marlborek, které s největší pravděpodobností koupil ten nejstarší (čti čtrnáctiletý) hoch ve večerce u čínského živnostníka. Tohle nejsou děti.

21.2.2015 v 16:17 | Karma článku: 17.46 | Přečteno: 1179 | Diskuse

Kateřina Časarová

Potvory aneb já jsem holka, tak mi podrž tašku I.

My holky jsme někdy vážně nevyzpytatelné osoby. Někdy princezny a víly, někdy rytíři a vojáci a někdy všechno dohromady - princezna s válečným líčením.

24.1.2015 v 17:55 | Karma článku: 16.93 | Přečteno: 982 | Diskuse

Kateřina Časarová

Buďte už konečně zticha

Řekla jsem, že slova jsou nejsilnější zbraní, jenže v jaké podobě? A neřekla, napsala. Tak v jaké?

17.1.2015 v 22:58 | Karma článku: 9.73 | Přečteno: 1029 | Diskuse

Kateřina Časarová

Nejkrásnější útěk

Pokaždé, když překračuji hranice, mám zvláštní pocit. Jsem někde jinde, na jiném místě, možná také v jiném čase. A nálada je také jiná. Jenže záleží na tom, jaké hranice prekračuji. I když se těším na všechny cesty za hranice, tak jsem stále něčím připoutaná k domovu, kam se stále ráda vracím. Ale když vyrážím za hranice všedních dnů, je to jiné.

6.1.2015 v 15:51 | Karma článku: 7.36 | Přečteno: 459 | Diskuse

Kateřina Časarová

Pocit

Těžko se tomu dá uvěřit, málo lidí to pozná. Ale někdo to pozná. Z výrazu tváře. Jako při nepřerušovaném soustředění. Jemná vráska nad obočím. Úsměv je šíleně strojený. Chce to přemáhání a sílu, aby se koutky vůbec zvedly. Jako kdyby na nich bylo závaží. Čím víc snahy o úsměv, tím strhanější výraz. Ale pořád je to umění a "herecký talent", pro jiné.

28.12.2014 v 17:03 | Karma článku: 8.70 | Přečteno: 578 | Diskuse

Kateřina Časarová

Všem, jichž se to týká

Lidé jsou strašně zvláštní druh. Chtějí být nadřazení, chtějí být výš než ostatní druhy, ačkoli se tu objevili jako jedni z posledních a také přesto, že se stálé chovají jako zvířata. Ne, není to hanlivé označení, protože ať se teď děje ve světě cokoli, nejsem s tím ve spojení. Teď jsem ve spojení jen a pouze se svými myšlenkami. Mám je tu jako na provázku, koukám na spící kočku na posteli a přemýšlím, jak moc jsme si se zvířaty podobní.

23.12.2014 v 15:19 | Karma článku: 20.41 | Přečteno: 2798 | Diskuse
Počet článků 20 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 897

Proč psát? Protože je to lepší než mluvit.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.