Neúnavná únava
Nevím, jak ostatní tak skvěle zvládají tu náročnou činnost - spánek - a nemají žádné námitky. Nebo možná mají. Já nevím, nezajímá mě spánek jiných lidí, stačí mi, že si nerozumím se svým. Občas si s ním snažím rozumně promluvit o tom, proč mě tak nemá rád. Například, proč se mi nikdy nezdá sen, do kterého bych se chtěla znova ponořit a blaženě si chrupkat a namísto toho se mi zdá akorát o tom, že musím před maturitní komisí zpívat písničku od jakési popové hvězdičky, kterou ani neznám, o tom, jak jsem plavala v moři s Edgarem Allanem Poem, který se mě snažil utopit a použít to pro svůj další horor (nevadí, že je mrtvý více než 150 let) nebo o tom, jak mě v žižkovských ulicích chytí gang nějakejch prevítů? Jasně, tohle se mi může zdát pořád dokola, ale sen o setkání s Billie Joe Armstrongem surově utne budík ve chvíli, kdy se chystám vystoupit s celou kapelou na koncertě v Los Angeles.
Ale o tomhle jsem úplně mluvit nechtěla, spíš jsem se ptala, proč se jednou zkrátka nevyspím tak akorát? Za celou svojí školní docházku, tzn. 13 let, jsem se asi nikdy neprobudila do školy veselá, asi nikdy jsem nevyskočila radostně z postele jako v americkém filmu o dětech z předměstí a rozhodně jsem nikdy šťastně nekoukala na sluníčko za oknem, které mě paprskem probudilo. Ano, myslím, že ta poslední věc by mě asi vytočila nejvíc, díkybohu že mám žaluzie a okna na západ. Ať mi zazvonil budík do školy v šest nebo v devět, neochotně jsem otevřela oči s myšlenkou "chci umřít, alespoň na dalších šest hodin". Ano, to bude ono, budík. Vždycky si prostě zazvoní a je mu jedno, že jsem zrovna uprostřed dovádění s jednorožci na duze. A nepomohla ani oblíbená písnička na budík, akorát teď nesnáším celý svůj playlist. Zatracenej budík. Nevzbudí mě, ale vzbudí mojí nenávist k celýmu světu, bezva, já ráda začínám den nenávistí, je to uklidňující. Takže kolem a kolem, za těch 13 let plus pár let školky jsem se nikdy pořádně nevyspala a budík to ještě dorazil.
Jooo, to když si vstávám bez budíku, pěkně kdy chci, to je jiná pohoda. Jahoda. Ale zase spím většinou víc jak 11 hodin, takový celoroční zimní spánek. Takže se vykulím z postele kolem dvou odpoledne, upadnu na gauč, zkouknu tak pět šest seriálů a večer se zase odvalím do postele, protože jsem z toho celodenního válení moooc unavená. Přespalá. A pak stejně nemůžu usnout. A tak usnu pozdě, což znamená, že vstávám pozdě. A to znamená, že už jsem to zase přepískla. Nebo musím vstávat brzy, a to znamená? Ano, že jsem nevyhajaná. Taky byste chtěli mít tak závažné problémy, jako je tohle? Asi určitě víc než hypotéku nebo smrtelnou chorobu. To bych zase brala já.
Ale ona ta únava je docela hezká výmluva, když jsem nepříjemná jako pondělí - "Co se zas ksichtíš? Co ti je?" "Nic jsem jenom unavená", překlad "Jsem unuděná k smrti, chci jít domů a koukat se do zblbnutí na Krok za Krokem nebo prostě ležet a čumět do stropu, protože mám depresi hlubokou jako Death Valley". Jdu spát, snad se ráno probudím "tak akorát". Trpíte Jaro-léto-podzim-zimní únavou? Tak na to myslete, až vám v pondělí ráno zazvoní budík.
Kateřina Časarová
Zrcátko
Hana Haně už nezbývalo moc času, sama si to uvědomovala, nic jiného však už ne. Ani bolest ne. Byla od všeho daleko, a že má kolem sebe svoji rodinu, vnímala jen letmo. Věděla, že s ní je manžel a obě dcery.
Kateřina Časarová
Frnda jako věc veřejná
Co se tak dá říct o gynekologických prohlídkách? Přemýšlejte, co se vám vybaví ve spojitosti s nimi? Nezbytnost? Prevence? Stud? A asi tak dalších tisíc pocitů. Ale málokdy si řekne: "Kdo to sakra byl a proč mi koukal na čípek?"
Kateřina Časarová
Chci se jenom namazat
Jenom rychle skočit do drogerie, než mi zavřou, a popadnout ten krém na obličej, co vždycky. Nebo že bych vybočila ze svého kosmetického konzervatismu a vyzkoušela něco nového?
Kateřina Časarová
Bezdětná máma
Mateřské sklony jsem v sobě měla odjakživa. Už tehdy, když moje starší sestra usnula na gauči, jsem ji přikrývala a následně budila, že si přece musí vyčistit zuby. A jindy jsem jí v šest ráno volala, proč jako není doma a kde je.
Kateřina Časarová
Salámova nehoda
Život je fakt pes. Hlavně když jste salám. To vás pak život může klidně i sežrat. Ale co se stalo mě, to je něco smutnějšího, než smrt kusu vepřovýho.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců
Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Instalatér do Německa
Arcon Personalservice GmbH
nabízený plat:
75 260 - 90 320 Kč
- Počet článků 17
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1591x