Milá královno.

Ráda bych ti řekla, jak moc tě mám ráda a jak moc ti za vše děkuji, ale ani to nejde vyjádřit slovy. Nemůže být náhoda, že slovo maminka začíná na M, stejně jako slovo milovat. Omlouvám se, na tebe jsem asi moc sentimentální, viď?

Ačkoli ty sama jsi se nikdy nepovažovala za trpělivou, já na to měla výhled z jiné strany a proto mohu potvrdit, že trpělivosti máš více než je vody v lidském těle, což je mnohem větší množství než u ostatních a hlavně u mě. Vlastně už jenom vzhledem k mé netrpělivosti máš ty notnou dávku trpělivosti. A nikdy jsem nepochopila, jak to děláš. Existují sice mateřské kurzy, kde se budoucí maminka naučí dítě koupat, přebalovat, krmit a bůhví co ještě, ale kurzy na mateřskou trpělivost? 

Také si nepamatuji, že by někdo jiný vstával v půl třetí ráno, aby mi dal sirup na kašel a nikdo jiný mi neuměl naklepat polštář jako ty. I když jsem to zkoušela, vždycky jsem došla k tomu, že ty to umíš nejlíp, nejspíš proto, že na polštáři zůstane obtisknutá tvoje vůně a tvoje láska. Stejně jako na všem ostatním, čeho jsi se kdy dotkla. Občas když jsem si česala vlasy, jasně jsem cítila vůni tvých vlasů, jako bys byla vedle mě a mně bylo zase pět a česala jsem ti vlasy do dvou culíků. Protože jsem to chtěla umět jako ty. Od tebe jsem měla culíčky nejhezčí. 

Tahle bezmezná láska musela začít už ve chvíli, kdy jsem byla velká sotva jako pomeranč a hověla jsem si ve tvé/své plodové vodě a věděla jsem, že u tebe jsem v bezpečí. A nikdy, ani na malou chvíli jsem tě nepřestala milovat. Mohlo proběhnout tisíce hádek, ale žádná nemohla přetrhnout tu nit mezi námi. Nejspíš to nebyla ani nit jako spíš námořnické lano. A to by bylo, aby jeden křik o neumytém nádobí přetrhl lano. Mohla jsem si v tu chvíli myslet cokoli, ale i tak to ta láska přečůrala. 

Ale těch hádek lituji, protože jsem v tu chvíli nerespektovala všechno, co jsi pro mě kdy udělala a moje drzé poznámky a třískání dveřmi vypadalo, jako bych si tě vůbec nevážila. A možná nakonec ze všeho toho zmatku okolo té lásky a momentální nenávisti jsem se vždy rozbrečela. A v tu chvíli jsem, co jsem cítila horké slzy, jsem věděla, že jediný člověk, kterého potřebuji, je maminka. Takže jsem vždy došla k tomu, že v tvojí náruči je mi nejlépe. Je mi moc líto, že jsem se chovala jako spratek, co mění náladu jako ponožky, protože ty jsi si nikdy nic takového nezasloužila. 

Ten oheň pořád hoří, i když se ho něco snažilo uhasit. Pořád tě cítím a pořád tě miluji tak nekonečným a silným žárem, až to pálí. 

Děkuji ti, maminko, královno maminek. Máme tě rádi.

Maminkám by se ale neměla láska vyjadřovat pouze na Den matek ale celý rok, protože maminka je jen jedna.A maminku potřebujeme všichni, vždy. Je to náš ochranný štít a jediná jistota, ať je nám 5, 20 nebo 40. Pokud někdo nemá možnost říkat někomu "mami", pak se dá považovat za napůl mrtvého člověka, protože naše matka je součástí každého z nás. V každém dřímá a dříve nebo později se probudí.

Na to se nesmí zapomenout, tak jako se nezapomene na samotnou maminku. 

..když už je ten Den matek..

Popřáli jste mamince?