Hledání ztraceného času aneb (ne)mám čas
Zkrátka jsem se těšila, až budu mít čas na všechno, co mám ráda. Čtení, psaní. A taky na to, abych se naučila něco, co mě škola nenaučila. Vařit. No a tak jsem tedy škrtala v kalendáři a netrpělivě očekávala den, kdy odmaturuji a tento den označím za Den, kdy začnu číst jen to, co chci. Pochopte, měla jsem strašné výčitky svědomí, že jsem místo maturitního seznamu četby četla po tisící Harryho Pottera nebo jsem se dokonce uchýlila k nechutnosti jako je 50 odstínů šedi.
Během toho krušného období, kdy jsem se musela kvůli vlastní lenosti naučit nespočetně mnoho stránek za jeden víkend (čti: musela zběžně prolétnout očima), jsem neměla ani čas a ani myšlenky psát, což pro mě byly další výčitky svědomí. Vidíte, jak studenti duševně trpí? Jen samé výčitky.
Nicméně, toto období skončilo a v tu chvíli, kdy jsem se dozvěděla svou poslední jedničku na půdě naší střední školy, jsem před očima viděla něco jako ráj pro sluníčkové lidi - krásná ostře barevná duha, jako by vypadla z reklamy na Skittles, okolo běhalo pár jednorožců a v pozadí vyhrávala písnička Lucy in the sky with diamonds od Beatles. Ano, skutečně jsem na chvíli ztratila pojem o okolním světě. Hned jsem si začala malovat, jak každý den vstanu krásně odpočatá po devíti hodinách spánku, uvařím si čaj a přečtu si svojí oblíbenou knížku, napíšu si článeček a pak půjdu obhlédnout naši Prahu Stověžatou. Jako z amerického filmu. Jenže problém nastala hned u třetí položky na mém seznamu. Najednou jsem, navzdory našemu velkému počtu knih, neměla jediné tušení, co bych si chtěla přečíst. knihy od Ivanky Deváté, Medúza, Na východ od ráje, něco od Kinga nebo snad Kmotr?
Jenže další moje činnosti mi šly asi tak stejně jako to učení - nešly. Totálně promrhaný čas sledováním Gilmorových děvčat, Přátel nebo Jak jsem poznal vaši matku. Takže jak to s tím časem tedy je? Když nemám čas, těším se, až budu mít čas, abych celý čas ztratila lelkováním? Není tohle už nějaký extrémní stupeň Prokrastinace, který by měl být léčen? Nejspíš ano, ale teď přece nemám čas jít se léčit, musím toho tolik udělat! Jenže tohle mě dostává do takové malé deprese více než cokoli z mého života a tak si tedy ležím v posteli, koukám z okna a brečím, že jsem líná jako prase. Měli by mě vystavovat někde v muzeu kuriozit, pod štítkem "Těžce prokrastinující (ne)student", a takové přednášky ve škole by taky stály za hřích, něco jako protidrogové semináře - "Pozor děti, takhle dopadnete, když podlehnete prokrastinaci, musí se to zarazit hned v zárodku."
P.S. knížky čtu nakonec dvě - Soumrak od S. Kinga a Kmotra. taková veselá četba pro veselou holku.
Kateřina Časarová
Zrcátko
Hana Haně už nezbývalo moc času, sama si to uvědomovala, nic jiného však už ne. Ani bolest ne. Byla od všeho daleko, a že má kolem sebe svoji rodinu, vnímala jen letmo. Věděla, že s ní je manžel a obě dcery.
Kateřina Časarová
Frnda jako věc veřejná
Co se tak dá říct o gynekologických prohlídkách? Přemýšlejte, co se vám vybaví ve spojitosti s nimi? Nezbytnost? Prevence? Stud? A asi tak dalších tisíc pocitů. Ale málokdy si řekne: "Kdo to sakra byl a proč mi koukal na čípek?"
Kateřina Časarová
Chci se jenom namazat
Jenom rychle skočit do drogerie, než mi zavřou, a popadnout ten krém na obličej, co vždycky. Nebo že bych vybočila ze svého kosmetického konzervatismu a vyzkoušela něco nového?
Kateřina Časarová
Bezdětná máma
Mateřské sklony jsem v sobě měla odjakživa. Už tehdy, když moje starší sestra usnula na gauči, jsem ji přikrývala a následně budila, že si přece musí vyčistit zuby. A jindy jsem jí v šest ráno volala, proč jako není doma a kde je.
Kateřina Časarová
Salámova nehoda
Život je fakt pes. Hlavně když jste salám. To vás pak život může klidně i sežrat. Ale co se stalo mě, to je něco smutnějšího, než smrt kusu vepřovýho.
Kateřina Časarová
Kdo si čvachtá na brkaši aneb kreativita v jazyce nezná mezí
Zvykla jsem si v češtině vídat všemožné patvary a zrůdnosti, dokonce jsem se odnaučila každého stále buzerovat. Nechávám si to na dny, kdy se špatně vyspinkám a zrovna mi někdo napíše třeba "zdělit".
Kateřina Časarová
Ze života lenocha aneb jak se (ne)bavit o prázdninách
Už se to blíží, dětem rychle, rodičům pomalu, ale konec už si skutečně balí kufry, je za rohem, jenom stojí na semaforech, ale nebude to dlouho trvat a padne mu zelená - prázdniny prostě končí.
Kateřina Časarová
Potí se mi knírek
Dá se nějak zrušit vedro? Já si normálně koleduji o zlynčování a jiné kruté tresty nad rámec normálního násilí, ale v těchto tropických dnech by mi to snad přišlo jako menší trest, než se usmažit při cestě autobusem. No ne?
Kateřina Časarová
Najdi hospodu nejblíž škole aneb jak být pilným studentem
Být studentem je těžký úděl, především kvůli té pyramidě věčných flámů, následných kocovin, završené nějakou tou seminárkou. Ale stojí to za to! Nejeden exstudent vzpomíná na vejšku jako na to nejlepší období svého života.
Kateřina Časarová
Surovost a ignorace aneb báječná léta s kočkou
Kočka není jen mazlíček. Je to nadmazlíček a šéf podsvětí. Není radno si s ní zahrávat, kdo nechápe, říkám pouze toto: Ostré drápy na bosé noze. Na bosém chodidle! Je to snad jeden z osvědčených způsobů, jak mě zničit?
Kateřina Časarová
Táta jako máma? aneb příděl tatínkovské péče I.
Klasická scéna: Otec a dospívající dcera, která se stará o celou domácnost, zatímco tatínek sedí v křesle a dumá o nedostatku masa na rodinném jídelníčku a přemýšlí, jak by mu měla dcera přežehlit ponožky.
Kateřina Časarová
Rádiové peklo aneb co dělají moderátoři za mikrofonem
V 7:30 ten horor začne a trvá šest hodin. Po šesti hodinách mi krvácejí uši, do hlavy mám vykecanou další díru a pomalu se zacpanýma ušima zalézám pod stůl, kde tiše přežvykuji svoje boty. Je něco horšího než česká rádia?
Kateřina Časarová
Milá královno.
Ráda bych ti řekla, jak moc tě mám ráda a jak moc ti za vše děkuji, ale ani to nejde vyjádřit slovy. Nemůže být náhoda, že slovo maminka začíná na M, stejně jako slovo milovat. Omlouvám se, na tebe jsem asi moc sentimentální, viď?
Kateřina Časarová
Do němoty aneb alkohol, chlast a hospoda
"Tak jo, půjdu taky, ale za chvíli půjdu domů a nebudu moc pít.." Ale to víš že ano, nikdo přece nejde do hospody za účelem totální sebedestrukce. Všichni jdou "na jedno", "na dvojku bílýho" či "na skok", protože jsem neuvěřitelně zaneprázdněni, což těmito frázemi musí dát najevo celému osazenstvu. Ranní vstávání je pouze jedna z výmluv. A tato výmluva je neustále opakována, dokud nedojde na zářící oči a červené tvářičky. Pak už všechny povinnosti opadají a mizí ve skleničce. Takže jedeme, párty teprve začala.
Kateřina Časarová
Děti (ne)chtějí být děti
Vracím se v jednu ráno domů z baru, cvakají mi zuby zimou, vlasy kompletně pozbyly ležérnost a jemnost, smrdím kouřem a snažím se udržet rýmu, která se mi spustila jako následek sibiřské zimy. Slyším pár hlasů, kousek před sebou, a modlím se, aby to nebyla banda podnapilých hráčů automatů z jednoho ze čtyř kasín, co na sídlišti máme. Přitáhnu si kabát blíž k tělu a po pár opatrných krocích a nastražených uších vidím, že to je jen parta podnapilých hejsků ze zdejší základní školy. Někdo by řekl "ještě, že tak", ale já si říkám "to snad ne". Vystavuji se jejich mírně alkoholem ztupělým řečem. Celá parta svišťů sedí na lavičce (samozřejmě na opěradle), učí se kouřit, snaží se co nejrychleji vypít láhev pochybné míchaniny a mluví tak, že se ve svých devatenácti letech mírně červenám. Kdo jiný umí lépe a suverénně říkat slovo "šukat", než budoucnost našeho národa? Dohání mě to k mojí obvyklé vzteklosti a také k politování. Napadá mě, jestli jejich rodiče vůbec ví, kde jejich roztomilá dítka jsou a co právě dělají a jestli vůbec vědí o láhvi rumu a dvoulitrovce koly a krabičce Marlborek, které s největší pravděpodobností koupil ten nejstarší (čti čtrnáctiletý) hoch ve večerce u čínského živnostníka. Tohle nejsou děti.
Kateřina Časarová
Buďte už konečně zticha
Řekla jsem, že slova jsou nejsilnější zbraní, jenže v jaké podobě? A neřekla, napsala. Tak v jaké?
Kateřina Časarová
Všem, jichž se to týká
Lidé jsou strašně zvláštní druh. Chtějí být nadřazení, chtějí být výš než ostatní druhy, ačkoli se tu objevili jako jedni z posledních a také přesto, že se stálé chovají jako zvířata. Ne, není to hanlivé označení, protože ať se teď děje ve světě cokoli, nejsem s tím ve spojení. Teď jsem ve spojení jen a pouze se svými myšlenkami. Mám je tu jako na provázku, koukám na spící kočku na posteli a přemýšlím, jak moc jsme si se zvířaty podobní.
- Počet článků 17
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1591x