Najdi hospodu nejblíž škole aneb jak být pilným studentem
No a tohle je tedy malý úvod do toho nejdivočejšího období a hlavního oboru všech správných vysokoškoláků - hospoda a lelkování. Ale pozor, tahle část studia se rozhodně nesmí podcenit a příprava ze středních škol je nutná, protože večírků, studentských akcí, skoků na jedno po škole/před školou a v neposlední řadě povalování se u seriálů je vážně hodně. Dá se to vůbec všechno stihnout?
Samozřejmě, že dá, ale je důležité být připraven na vše (a nemyslím tím VŠE, ten nejtěžší gympl), protože každý bez přípravy končí o půlnoci poblitej na konečný autobusu, nejlépe v nějaký vesnici hezkej kousek od místa svého bydliště. Správný student totiž rozhodně nekončí o půlnoci a rozhodně nekončí doma, protože z nějakýho nechutnýho nonstopáče se jede rovnou do školy na přednášku. Jednak je dobře, když jste ve škole alespoň někdy vidět, jednak je to sranda, protože nic nerozjasní školu víc než pár studentů s namazanou tlamou.
Takže jako první bod, na který musíme myslet, je jídlo, protože bez plnýho bříška budete dříve nebo později kňourat, že máte hlad a věřte mi, že utopenec to úplně nezachrání a ještě z vás potáhne cibule, tudíž budou všichni sedět co nejdál od vás a vy zůstanete na ocet. Doslova. To je tedy jedna možnost, jenže spousta z nás studentíků se zkrátka nestíhá najíst, tudíž další možnost je naučit se pít nalačno. Pokud si někdo říká, jak moc nechutný, nebezpečný a pitomý to je, tak alespoň vidí, že procházíme tvrdým tréninkem, který je reprezentován prohlášením "hlad je převlečená žízeň". Nic nechutná líp než panák zelený nalačno, jedině víc panáků zelený nalačno.
Ač je pro někoho jídlo jedinou esencí v životě, důležitost jiných propriet na dlouhé noci se nesmí opomíjet. Například prachy, to je taková drobnost, bez které se nemá do restauračního zařízení lézt. Mějte jich buď dost, nebo mějte výstřih až k pupíku a buďte roztomilé. Nevím, jestli to můžou zkoušet i pánové, ale za zkoušku nic nedáte. Ale jak může takový chudý student mít pořád dostatek peněz? Je několik možnosti, jedna z nich je, ač se to zdá naprosto neuvěřitelné, jít občas makat. Ale protože taková práce by mohla kolidovat s vaším důležitým posláním vypít všechno pivo na světě, můžete taky podojit rodiče. Budou nadšení a pyšní, že mají takové pilné dítko. Ačkoli si nejspíš zpětně s láskou vzpomenou na antikoncepci.
Taky nikdy neplánujte. Neplánujte, že po pátý skleničce půjdete domů, neplánujte, že se neopijete, neplánujte, kolik hodin se chcete vyspat, protože žádný z těch plánů nevyjde. Vždycky ji budete mít jak prase cvičky a budete objíždět hospody a po zavíračce nonstopáče jako byste umírali žízní, vždycky domů přitáhnete buď ráno nebo za pár dnů a vždy budete spánek dohánět v ty vzácné dny, kdy zůstanete doma a budete si lízat rány. A těch moc není.
Proto se snažte rozvrh upravit co nejvíce na míru své potřebě spánku. Spánek je totiž dar, jehož vzácnost si uvědomíme až ve chvíli, kdy během zkouškového sedíme v celonoční studovně nad hromadou poznámek nebo s čerstvým titulem v nějakým nevětraným kanclu nebo když ve tři ráno vstáváme k ubrečenému svišti, kterého jsme si omylem upletli. Právě proto a kvůli večírkům si nezapisujte předměty dřív než na desátou ráno. Není totiž větší idylky než vstávat za světla, ještě lépe do slunečného dne, a ještě ve chvíli, kdy všichni členové rodiny odchází někam otročit, tudíž máte pro sebe celou koupelnu, kuchyni i televizi a nemusíte tiše vrčet na holícího se tátu v koupelně. Prostě pohodička, žádné nervy, že přijdete pozdě, protože i když přijdete, je to všem vlastně jedno.
Tak se tedy hezky v klidu opijte a do dalšího semestru vstaňte s úsměvem na rtech, připravte si anglickou snídani a mazlete se s kočkou, dokud od vás neuteče (a to si pište, že brzo uteče, protože s takovým množstvím času to zvíře umazlíte k smrti, v lepším případě se bude schovávat) a pak v klidu za cvrlikání ptáčků vyrazte do hospody blízko školy a znovu se opijte.
In omnia paratus!
Pouze poznámky jedné prvačky!
Kateřina Časarová
Zrcátko
Hana Haně už nezbývalo moc času, sama si to uvědomovala, nic jiného však už ne. Ani bolest ne. Byla od všeho daleko, a že má kolem sebe svoji rodinu, vnímala jen letmo. Věděla, že s ní je manžel a obě dcery.
Kateřina Časarová
Frnda jako věc veřejná
Co se tak dá říct o gynekologických prohlídkách? Přemýšlejte, co se vám vybaví ve spojitosti s nimi? Nezbytnost? Prevence? Stud? A asi tak dalších tisíc pocitů. Ale málokdy si řekne: "Kdo to sakra byl a proč mi koukal na čípek?"
Kateřina Časarová
Chci se jenom namazat
Jenom rychle skočit do drogerie, než mi zavřou, a popadnout ten krém na obličej, co vždycky. Nebo že bych vybočila ze svého kosmetického konzervatismu a vyzkoušela něco nového?
Kateřina Časarová
Bezdětná máma
Mateřské sklony jsem v sobě měla odjakživa. Už tehdy, když moje starší sestra usnula na gauči, jsem ji přikrývala a následně budila, že si přece musí vyčistit zuby. A jindy jsem jí v šest ráno volala, proč jako není doma a kde je.
Kateřina Časarová
Salámova nehoda
Život je fakt pes. Hlavně když jste salám. To vás pak život může klidně i sežrat. Ale co se stalo mě, to je něco smutnějšího, než smrt kusu vepřovýho.
Kateřina Časarová
Kdo si čvachtá na brkaši aneb kreativita v jazyce nezná mezí
Zvykla jsem si v češtině vídat všemožné patvary a zrůdnosti, dokonce jsem se odnaučila každého stále buzerovat. Nechávám si to na dny, kdy se špatně vyspinkám a zrovna mi někdo napíše třeba "zdělit".
Kateřina Časarová
Ze života lenocha aneb jak se (ne)bavit o prázdninách
Už se to blíží, dětem rychle, rodičům pomalu, ale konec už si skutečně balí kufry, je za rohem, jenom stojí na semaforech, ale nebude to dlouho trvat a padne mu zelená - prázdniny prostě končí.
Kateřina Časarová
Potí se mi knírek
Dá se nějak zrušit vedro? Já si normálně koleduji o zlynčování a jiné kruté tresty nad rámec normálního násilí, ale v těchto tropických dnech by mi to snad přišlo jako menší trest, než se usmažit při cestě autobusem. No ne?
Kateřina Časarová
Surovost a ignorace aneb báječná léta s kočkou
Kočka není jen mazlíček. Je to nadmazlíček a šéf podsvětí. Není radno si s ní zahrávat, kdo nechápe, říkám pouze toto: Ostré drápy na bosé noze. Na bosém chodidle! Je to snad jeden z osvědčených způsobů, jak mě zničit?
Kateřina Časarová
Táta jako máma? aneb příděl tatínkovské péče I.
Klasická scéna: Otec a dospívající dcera, která se stará o celou domácnost, zatímco tatínek sedí v křesle a dumá o nedostatku masa na rodinném jídelníčku a přemýšlí, jak by mu měla dcera přežehlit ponožky.
Kateřina Časarová
Rádiové peklo aneb co dělají moderátoři za mikrofonem
V 7:30 ten horor začne a trvá šest hodin. Po šesti hodinách mi krvácejí uši, do hlavy mám vykecanou další díru a pomalu se zacpanýma ušima zalézám pod stůl, kde tiše přežvykuji svoje boty. Je něco horšího než česká rádia?
Kateřina Časarová
Milá královno.
Ráda bych ti řekla, jak moc tě mám ráda a jak moc ti za vše děkuji, ale ani to nejde vyjádřit slovy. Nemůže být náhoda, že slovo maminka začíná na M, stejně jako slovo milovat. Omlouvám se, na tebe jsem asi moc sentimentální, viď?
Kateřina Časarová
Do němoty aneb alkohol, chlast a hospoda
"Tak jo, půjdu taky, ale za chvíli půjdu domů a nebudu moc pít.." Ale to víš že ano, nikdo přece nejde do hospody za účelem totální sebedestrukce. Všichni jdou "na jedno", "na dvojku bílýho" či "na skok", protože jsem neuvěřitelně zaneprázdněni, což těmito frázemi musí dát najevo celému osazenstvu. Ranní vstávání je pouze jedna z výmluv. A tato výmluva je neustále opakována, dokud nedojde na zářící oči a červené tvářičky. Pak už všechny povinnosti opadají a mizí ve skleničce. Takže jedeme, párty teprve začala.
Kateřina Časarová
Děti (ne)chtějí být děti
Vracím se v jednu ráno domů z baru, cvakají mi zuby zimou, vlasy kompletně pozbyly ležérnost a jemnost, smrdím kouřem a snažím se udržet rýmu, která se mi spustila jako následek sibiřské zimy. Slyším pár hlasů, kousek před sebou, a modlím se, aby to nebyla banda podnapilých hráčů automatů z jednoho ze čtyř kasín, co na sídlišti máme. Přitáhnu si kabát blíž k tělu a po pár opatrných krocích a nastražených uších vidím, že to je jen parta podnapilých hejsků ze zdejší základní školy. Někdo by řekl "ještě, že tak", ale já si říkám "to snad ne". Vystavuji se jejich mírně alkoholem ztupělým řečem. Celá parta svišťů sedí na lavičce (samozřejmě na opěradle), učí se kouřit, snaží se co nejrychleji vypít láhev pochybné míchaniny a mluví tak, že se ve svých devatenácti letech mírně červenám. Kdo jiný umí lépe a suverénně říkat slovo "šukat", než budoucnost našeho národa? Dohání mě to k mojí obvyklé vzteklosti a také k politování. Napadá mě, jestli jejich rodiče vůbec ví, kde jejich roztomilá dítka jsou a co právě dělají a jestli vůbec vědí o láhvi rumu a dvoulitrovce koly a krabičce Marlborek, které s největší pravděpodobností koupil ten nejstarší (čti čtrnáctiletý) hoch ve večerce u čínského živnostníka. Tohle nejsou děti.
Kateřina Časarová
Buďte už konečně zticha
Řekla jsem, že slova jsou nejsilnější zbraní, jenže v jaké podobě? A neřekla, napsala. Tak v jaké?
Kateřina Časarová
Všem, jichž se to týká
Lidé jsou strašně zvláštní druh. Chtějí být nadřazení, chtějí být výš než ostatní druhy, ačkoli se tu objevili jako jedni z posledních a také přesto, že se stálé chovají jako zvířata. Ne, není to hanlivé označení, protože ať se teď děje ve světě cokoli, nejsem s tím ve spojení. Teď jsem ve spojení jen a pouze se svými myšlenkami. Mám je tu jako na provázku, koukám na spící kočku na posteli a přemýšlím, jak moc jsme si se zvířaty podobní.
- Počet článků 17
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1591x