Ze života lenocha aneb jak se (ne)bavit o prázdninách
Slastné dny volna nám dávají sbohem, dokonce i nám vysokoškolákům, kteří se rozhodli zkazit si prázdniny dumáním nad zářijovým zkouškovým obdobím a jeho případném bojkotování a přihlášení se na úřad práce. Inu ohlédněme se nad uplynulými dvěma měsíci a upřímně si řekněme, jestli to za něco stálo.
Já bych totiž byla docela ráda, kdyby i někdo jiný přiznal, že tyhle prázdniny, celé dva dlouhé měsíce, 62 nekonečných dnů, neudělal vůbec nic epického, nic co by stálo za řeč.
Upřímně řečeno, já mám z prázdnin vždycky velký strach, v půlce června začíná první fáze psychózy jménem Prázdninová sebevražda, fáze Plánování, kdy si nervózně okusuji nehty a do Googlu zadávám hesla jako "dobrodružství o prázdninách", "jak si užít léto", "jak mluvit s cizími lidmi a neprskat jim do obličeje" (o prázdninách se prý lidé hodně seznamují, tak nechci udělat nějaký průser), občas taky hledám různé společenské akce, například Mácháč 2016 nebo cokoli jiného, co sponzoruje nějaký alkohol a kam odjedu a po návratu si budu pamatovat akorát otevírání třetí lahve vína. Nakonec se ale kouknu na stav svého účtu, popláču si a podívám se, jaké orgány mohu prodat. Tomu se říká fáze Peněžní pláč.
Po tomto smutném aktu počítání korunek zapadlých za postelí si ale uvědomím, že jsem stejně asociální blbeček, co je všude jinde než doma nešťastný a dojdu k závěru, že seriály se samy nezhlédnou, tedy k fázi Spokojení se s krutou realitou.
Stejně mi to ale nedalo..musela jsem se podívat, co o prázdninách dělají ostatní. Nemusela jsem dlouho pátrat, protože ať jsem otevřela Facebook nebo Instagram, všude na mě vykukovaly fotky báječných dobrodružství mých přátel. Jeden se potápěl někde na Blízkém východě a hladil si nějakou mořskou potvoru, další skákal bungee jumping, tamta je na prázdninách v Africe a projíždí se na slonovi, někdo další se seznamuje s cizími lidmi v cizí zemi (Jak to děláte? Opravdu). Této fázi se říká deprese, pokud si přitom pomalu lehnu do postele s bolestí břicha, mírnou vráskou na čele a pocitem naprostého zoufalství ze svého života, nazývám to deprese jako prase (Rýmy já ráda. Rýmu ne. Hahaha).
V tu chvíli si začínám uvědomovat, jak rychle ty prázdniny utíkají a jak jsem byla jenom na chatě, kde jsem si sice párkrát trsla na místní diskošce a udělala trochu ostudy, ale jinak jsem nedělala VŮBEC NIC a s ještě větším zděšením si uvědomuji, že termín mých zkoušek se blíží rychleji než reklamy na adventní kalendáře v supermarketech. Nic ale člověka neuvrhne do ještě větší deprese, než odhalení té smutné pravdy, že takhle je každé prázdniny, každé volno, že jsem nenapravitelný lenoch, který je líný jít i na koupák a radši si opakuje scénář Gilmorových děvčat.
Celé prázdniny pak končí fází Oddychnutí, kdy definitivně skončí celé tohle utrpení a začne akademický rok 2016/2017 a já se v klidu přesunu do hospody, kde budu flákat další dva semestry, abych byla odpočatá na flákání se další léto.
A jak plodné prázdniny jste měli vy? Pevně věřím, že líných a asociálních neprázdninářů je jako hub po dešti.
Kateřina Časarová
Zrcátko
Hana Haně už nezbývalo moc času, sama si to uvědomovala, nic jiného však už ne. Ani bolest ne. Byla od všeho daleko, a že má kolem sebe svoji rodinu, vnímala jen letmo. Věděla, že s ní je manžel a obě dcery.
Kateřina Časarová
Frnda jako věc veřejná
Co se tak dá říct o gynekologických prohlídkách? Přemýšlejte, co se vám vybaví ve spojitosti s nimi? Nezbytnost? Prevence? Stud? A asi tak dalších tisíc pocitů. Ale málokdy si řekne: "Kdo to sakra byl a proč mi koukal na čípek?"
Kateřina Časarová
Chci se jenom namazat
Jenom rychle skočit do drogerie, než mi zavřou, a popadnout ten krém na obličej, co vždycky. Nebo že bych vybočila ze svého kosmetického konzervatismu a vyzkoušela něco nového?
Kateřina Časarová
Bezdětná máma
Mateřské sklony jsem v sobě měla odjakživa. Už tehdy, když moje starší sestra usnula na gauči, jsem ji přikrývala a následně budila, že si přece musí vyčistit zuby. A jindy jsem jí v šest ráno volala, proč jako není doma a kde je.
Kateřina Časarová
Salámova nehoda
Život je fakt pes. Hlavně když jste salám. To vás pak život může klidně i sežrat. Ale co se stalo mě, to je něco smutnějšího, než smrt kusu vepřovýho.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump
Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
VIDEO: Kdo nejlíp vříská? Soutěž v imitaci racků vyhrál malý chlapec
Devítiletý Cooper Wallace z britského Chesterfieldu v neděli vyhrál čtvrté mistrovství Evropy v...
Ukrajinci se snaží před bojem utéct do Rumunska, v řece mnozí najdou smrt
Tisíce Ukrajinců se od počátku ruské invaze pokusily překonat řeku Tisu na hranici s Rumunskem ve...
- Počet článků 17
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1591x