Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Chci se jenom namazat

Jenom rychle skočit do drogerie, než mi zavřou, a popadnout ten krém na obličej, co vždycky. Nebo že bych vybočila ze svého kosmetického konzervatismu a vyzkoušela něco nového?

Přesně takhle otočím vždy, když se vřítím půl hodiny před zavřením do obchodu, dofuním do krémové uličky (někdy též šminkovací) a oblehnou mě všechny možné krémy, gely, masky, vodičky a mastičky. Pokaždé začnu litovat, že jsem z běžné Nivey přešla na hydratační krém, který mi tolik nemastí pleť, protože si nikdy nejsem jistá, co bych si vlastně měla koupit.

Tady tenhle je denní. A je tam výtažek z nějaký kytky a taky kyseliny. To zní dobře. Ale když mám denní, nepotřebuju taky krém noční? Jaký je mezi tím rozdíl? Já myslela, že je prostě krém, který si rozmažu po obličeji, abych nezešílela od suchého pocitu ve tváři a na čele, který dostávám po umytí a usušení. Tenhle mi s obličejem udělá něco zázračného ve tmě? Já myslím, že sama tma si se všemi vadami na kráse dokáže poradit sama. Bohužel tma není věčně a sem tam přijde zase světlo. 

Navíc jsem nedávno při detailním prozkoumávání svého obličeje zjistila, že jsem stará a mám vrásky nemálo podobné rýhám po bruslích a pod očima kruhy, že by se na nich dalo houpat, takže vyvstává i otázka krému proti vráskám. Nebo séra proti vráskám. Sérum zní vlastně honosněji a tajemněji. Asi jako kdybych na sebe patlala krev mladých a krásných panen a věřila, že tak zůstanu stále mladá a krásná. Vlastně by to nebyl  špatný tah - vyvraždit všechny mladé a krásné dívky v okruhu tak sto kilometrů. Jen s tím panenstvím by byl problém. 

Ačkoli nevěřím každé reklamě, slyšela jsem, že dost důležitá je i kromě hlavní mazací péče i ta předmazávací, kdy si z obličeje odstraníte veškeré nečistoty zhruba do hloubky pěti centimetrů (takže asi do stejné hloubky, do které sahají mé vrásky), a to nějakou speciální vodou. Na to nestačí obyčejná voda, nýbrž micelární. Nemám sice tušení, k čemu slouží slovo micelární kromě marketingu, ale budu dělat, že mi ta flaštička za stovku, co mi stojí v koupelně na poličce, velice pomáhá. 

Klidně bych mohla ve výčtu těch potřebných serepetiček pokračovat, ale na tolik znaků tu není místo. Je ale jasné, že možností na výběr je poměrně dost. Vidlemi by se ty možnosti daly přehazovat. A já, která byla dvacet let mazána niveou, se mám v tomhle rozhodnout pro jednu, nebo dvě věci. Samozřejmě bych mohla podniknout svou soukromou krémovou revoluci a koupit si všechno, ale to pak nastává hned několik problémů. 

Za prvé, jakou značku si proboha vybrat? V televizi denně vidím reklamu na jednu značku, kamarádka používá jinou značku. Nikol Štíbrová zas používá něco jiného. A tady je alespoň čtyřicet dalších značek se jmény, která ani nevím, jak vyslovit. A neznám pořádně jejich původ, nevím, jestli nebyly patlány na nějakou nebohou myšku nebo jestli mi z nich nesleze kůže z ksichtu. 

A proč je něco tak drahé, ačkoli to má stejné složení jako jiná značka o třetinu levnější? Neslezou mi právě z té levnější varianty všechny vrstvy kůže? A když si tedy koupím denní a noční krém, sérum na vrásky, kvalitnější micelární vodu (zřejmě bude micelárnější), to všechno za krásných 450 korun, které bych tedy mnohem raději viděla mizet v rukou číšníka za vynikající biftek, budu pak krásnější? 

Poslední otázka, která mě trápí, je umístění těchto pičičandiček. Kam s nimi?! Na nočním stolku mám místo přesně na jeden krém, aby vše bylo srovnané a moje obsedantně kompulzivní porucha mi nezpůsobila záchvat. Koupelnová skříňka je plná šamponů, hřebenů, tinktur, mastiček a na takové kosmetické převraty není zkrátka místo (slyšíte dobře, není místo na převrat). Jedině že bych svoje vyfikundační přípravky umístila do kuchyně, kde si je někdo splete s pomazánkou. 

Nakonec si říkám, proč prostě není jeden krém, na kterém bude napsáno "Toto je krém pro vás a vaši pokožku, budete po něm krásná, svěží a navždy mladá!". S touto a výše zmíněnými myšlenkami beru do ruky svůj již rok obvyklý krém a mířím k pokladně se slibem, že se na ty noční, denní a protivráskový mrknu pořádně příště. A nebo se pořádně namažu zevnitř rumem.

Autor: Kateřina Časarová | neděle 3.2.2019 22:54 | karma článku: 14,37 | přečteno: 633x
  • Další články autora

Kateřina Časarová

Zrcátko

Hana Haně už nezbývalo moc času, sama si to uvědomovala, nic jiného však už ne. Ani bolest ne. Byla od všeho daleko, a že má kolem sebe svoji rodinu, vnímala jen letmo. Věděla, že s ní je manžel a obě dcery.

17.3.2023 v 10:22 | Karma: 11,79 | Přečteno: 413x | Diskuse| Osobní

Kateřina Časarová

Frnda jako věc veřejná

Co se tak dá říct o gynekologických prohlídkách? Přemýšlejte, co se vám vybaví ve spojitosti s nimi? Nezbytnost? Prevence? Stud? A asi tak dalších tisíc pocitů. Ale málokdy si řekne: "Kdo to sakra byl a proč mi koukal na čípek?"

2.1.2021 v 19:30 | Karma: 36,69 | Přečteno: 3194x | Diskuse| Ostatní

Kateřina Časarová

Bezdětná máma

Mateřské sklony jsem v sobě měla odjakživa. Už tehdy, když moje starší sestra usnula na gauči, jsem ji přikrývala a následně budila, že si přece musí vyčistit zuby. A jindy jsem jí v šest ráno volala, proč jako není doma a kde je.

26.1.2019 v 0:12 | Karma: 22,07 | Přečteno: 1468x | Diskuse| Ostatní

Kateřina Časarová

Salámova nehoda

Život je fakt pes. Hlavně když jste salám. To vás pak život může klidně i sežrat. Ale co se stalo mě, to je něco smutnějšího, než smrt kusu vepřovýho.

23.1.2019 v 19:00 | Karma: 6,89 | Přečteno: 247x | Diskuse| Miniblogy

Kateřina Časarová

Kdo si čvachtá na brkaši aneb kreativita v jazyce nezná mezí

Zvykla jsem si v češtině vídat všemožné patvary a zrůdnosti, dokonce jsem se odnaučila každého stále buzerovat. Nechávám si to na dny, kdy se špatně vyspinkám a zrovna mi někdo napíše třeba "zdělit".

19.3.2017 v 13:31 | Karma: 25,11 | Přečteno: 1047x | Diskuse| Ostatní

Kateřina Časarová

Ze života lenocha aneb jak se (ne)bavit o prázdninách

Už se to blíží, dětem rychle, rodičům pomalu, ale konec už si skutečně balí kufry, je za rohem, jenom stojí na semaforech, ale nebude to dlouho trvat a padne mu zelená - prázdniny prostě končí.

30.8.2016 v 2:04 | Karma: 13,67 | Přečteno: 461x | Diskuse| Osobní

Kateřina Časarová

Potí se mi knírek

Dá se nějak zrušit vedro? Já si normálně koleduji o zlynčování a jiné kruté tresty nad rámec normálního násilí, ale v těchto tropických dnech by mi to snad přišlo jako menší trest, než se usmažit při cestě autobusem. No ne?

21.7.2016 v 22:54 | Karma: 21,34 | Přečteno: 828x | Diskuse| Osobní

Kateřina Časarová

Najdi hospodu nejblíž škole aneb jak být pilným studentem

Být studentem je těžký úděl, především kvůli té pyramidě věčných flámů, následných kocovin, završené nějakou tou seminárkou. Ale stojí to za to! Nejeden exstudent vzpomíná na vejšku jako na to nejlepší období svého života.

1.2.2016 v 18:50 | Karma: 11,86 | Přečteno: 426x | Diskuse| Ostatní

Kateřina Časarová

Surovost a ignorace aneb báječná léta s kočkou

Kočka není jen mazlíček. Je to nadmazlíček a šéf podsvětí. Není radno si s ní zahrávat, kdo nechápe, říkám pouze toto: Ostré drápy na bosé noze. Na bosém chodidle! Je to snad jeden z osvědčených způsobů, jak mě zničit?

9.11.2015 v 9:43 | Karma: 17,86 | Přečteno: 351x | Diskuse| Ostatní

Kateřina Časarová

Táta jako máma? aneb příděl tatínkovské péče I.

Klasická scéna: Otec a dospívající dcera, která se stará o celou domácnost, zatímco tatínek sedí v křesle a dumá o nedostatku masa na rodinném jídelníčku a přemýšlí, jak by mu měla dcera přežehlit ponožky.

7.9.2015 v 21:57 | Karma: 27,84 | Přečteno: 2312x | Diskuse| Ostatní

Kateřina Časarová

Rádiové peklo aneb co dělají moderátoři za mikrofonem

V 7:30 ten horor začne a trvá šest hodin. Po šesti hodinách mi krvácejí uši, do hlavy mám vykecanou další díru a pomalu se zacpanýma ušima zalézám pod stůl, kde tiše přežvykuji svoje boty. Je něco horšího než česká rádia?

13.8.2015 v 15:00 | Karma: 29,79 | Přečteno: 1564x | Diskuse| Ostatní

Kateřina Časarová

Milá královno.

Ráda bych ti řekla, jak moc tě mám ráda a jak moc ti za vše děkuji, ale ani to nejde vyjádřit slovy. Nemůže být náhoda, že slovo maminka začíná na M, stejně jako slovo milovat. Omlouvám se, na tebe jsem asi moc sentimentální, viď?

10.5.2015 v 22:13 | Karma: 11,10 | Přečteno: 373x | Diskuse| Ostatní

Kateřina Časarová

Do němoty aneb alkohol, chlast a hospoda

"Tak jo, půjdu taky, ale za chvíli půjdu domů a nebudu moc pít.." Ale to víš že ano, nikdo přece nejde do hospody za účelem totální sebedestrukce. Všichni jdou "na jedno", "na dvojku bílýho" či "na skok", protože jsem neuvěřitelně zaneprázdněni, což těmito frázemi musí dát najevo celému osazenstvu. Ranní vstávání je pouze jedna z výmluv. A tato výmluva je neustále opakována, dokud nedojde na zářící oči a červené tvářičky. Pak už všechny povinnosti opadají a mizí ve skleničce. Takže jedeme, párty teprve začala.

13.4.2015 v 19:26 | Karma: 16,81 | Přečteno: 1376x | Diskuse| Ostatní

Kateřina Časarová

Děti (ne)chtějí být děti

Vracím se v jednu ráno domů z baru, cvakají mi zuby zimou, vlasy kompletně pozbyly ležérnost a jemnost, smrdím kouřem a snažím se udržet rýmu, která se mi spustila jako následek sibiřské zimy. Slyším pár hlasů, kousek před sebou, a modlím se, aby to nebyla banda podnapilých hráčů automatů z jednoho ze čtyř kasín, co na sídlišti máme. Přitáhnu si kabát blíž k tělu a po pár opatrných krocích a nastražených uších vidím, že to je jen parta podnapilých hejsků ze zdejší základní školy. Někdo by řekl "ještě, že tak", ale já si říkám "to snad ne". Vystavuji se jejich mírně alkoholem ztupělým řečem. Celá parta svišťů sedí na lavičce (samozřejmě na opěradle), učí se kouřit, snaží se co nejrychleji vypít láhev pochybné míchaniny a mluví tak, že se ve svých devatenácti letech mírně červenám. Kdo jiný umí lépe a suverénně říkat slovo "šukat", než budoucnost našeho národa? Dohání mě to k mojí obvyklé vzteklosti a také k politování. Napadá mě, jestli jejich rodiče vůbec ví, kde jejich roztomilá dítka jsou a co právě dělají a jestli vůbec vědí o láhvi rumu a dvoulitrovce koly a krabičce Marlborek, které s největší pravděpodobností koupil ten nejstarší (čti čtrnáctiletý) hoch ve večerce u čínského živnostníka. Tohle nejsou děti.

21.2.2015 v 16:17 | Karma: 17,92 | Přečteno: 1203x | Diskuse| Ostatní

Kateřina Časarová

Buďte už konečně zticha

Řekla jsem, že slova jsou nejsilnější zbraní, jenže v jaké podobě? A neřekla, napsala. Tak v jaké?

17.1.2015 v 22:58 | Karma: 11,43 | Přečteno: 1057x | Diskuse| Ostatní

Kateřina Časarová

Všem, jichž se to týká

Lidé jsou strašně zvláštní druh. Chtějí být nadřazení, chtějí být výš než ostatní druhy, ačkoli se tu objevili jako jedni z posledních a také přesto, že se stálé chovají jako zvířata. Ne, není to hanlivé označení, protože ať se teď děje ve světě cokoli, nejsem s tím ve spojení. Teď jsem ve spojení jen a pouze se svými myšlenkami. Mám je tu jako na provázku, koukám na spící kočku na posteli a přemýšlím, jak moc jsme si se zvířaty podobní.

23.12.2014 v 15:19 | Karma: 20,98 | Přečteno: 2848x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 17
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1591x
Proč psát? Protože je to lepší, než mluvit.

Seznam rubrik